Endomorf. To je slovo, které mě poměrně dobře vystihuje. Zjednodušeně je to člověk, který snadno nabírá hmotu. Je pro něj tedy lehčí nabrat svalovou hmotu, ale zároveň také tuk. V mém případě to byl většinou spíše tuk. Naštěstí jsem od mala, i když s přestávkami, sportoval, takže jsem byl sice silnější, ale většinou ne nijak extrémně tlustý. Samozřejmě jsem to tak necítil a vždy si připadal jako kočka koule.
Několikrát jsem se snažil zhubnout, ale vždy to bylo náhlé posednutí, které jak rychle přišlo, tak rychle většinou odešlo. Jednu dobu se mi podařilo pár měsíců soustavně chodit běhat, což byl sice přínos pro moji fyzičku, ale na váze se to nijak zásadně neprojevilo, jestli vůbec. Problém vždy byl, že jsem neměl dostatek informací.
Nejdůležitejší samozřejmě bylo, že jsem vůbec nevěděl jak jíst. Teď už vím, že pokud bych v době svého běhání dodržoval správnou stravu, určitě by byly výsledky přinejmenším uspokojující. To jsem ale nevěděl, s běháním, jako vždy se vším, jsem přestal a postupem času se dostal na „úctyhodných“ 123 kg.
Při mých 178 cm je to již poměrně slušná váha a byl to okamžik, ve kterém jsem se už opravdu hodně styděl, za to kolik vážím, i když jsem si o sobě stejně nemyslel, že jsem nějak přehnaně tlustý. Přehnané mi přišlo hlavně to číslo. Samozřejmě byly náznaky, že možná hubený nebudu, jako například čím dál tím menší košile, fotky na kterých je místo mě sud, naducané tváře jako bych měl pusu plnou jídla, atd.
Teď už mi to přijde spíše úsměvné, ale v tu chvíli jsem si začal říkat, že musím něco změnit, jinak se časem dostanu někam, odkud už třeba nebude návratu. Jsem rád, že mi k tomu stačilo „jenom“ 123 kg a nemuselo to zajít ještě dál. Začal jsem přemýšlet jak bych to konečně mohl změnit, i když už to tolikrát nevyšlo. Jednou večer jsem si opět říkal, že moje váha už je opravdu extrémní a při prohlížení facebooku již po několikáté narazil na příspěvěk mého spolužáka ze střední školy, který se věnuje kulturistice. Vyhrál mistrovstí ČR juniorů, takže se dá říct, že i celkem úspěšně.
Na fotkách měl svojí proměnu z velkého tlouštíka, do vysekaného kluka s pekáčem buchet a nabízel osobní tréninky, včetně jídelníčku. V nenadálém záchvatu odhodlání jsem mu bez velkého přemýšlení napsal, jestli by mě trénoval. I když se mi z toho svíral žaludek a nejradši bych tu zprávu zase vzal zpět, ukázalo se, že to byla nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat. Snažil jsem se zahnat obavy, že to bude nafoukanej narcis (znali jsme se spíše od vidění, chodil do jiné třídy), nebo že jsem tlustej špek, kterej bude akorát trapnej a stejně to k ničemu nepovede.
Ukázalo se, že je vlastně úplně v pohodě kluk, kterej opravdu fitness žije, pomáhá svým klientům a poprvé jsem začal mít pocit, že zhubnout můžu. Naučil mě jak jíst, jak správně cvičit, jak to spolu všechno souvisí a pomohl mi změnit moje návyky tak, abych soustavně hubnul a bavilo mě to. Za nějaký rok a půl, předtím než jsem v létě odjížděl na dovolenou, jsem navážil 86 kg. Zhubnul jsem pro mě dříve neuvěřitelné množství tuku, a i když jsem byl pořád stále trochu oplácaný, díky cvičení jsem začínal vypadat hlavně jako svalovec s trochou větším množstvím tělesného tuku. Konečně jsem si pořádně uvědomil, v čem je síla být endomorf, a že vlastně zhubnout je hrozně jednoduché, stačí mít vůli nejíst jako prase a cvičit. A jako bonus vypadáte jako hora svalů. Nebo jsem se tak aspoň cítil, i když to byl určitě také můj narcistický pohled.
Každopádně dovolenou započaly mé problémy. Rozhodila můj fitness vlak a hodně jsem začal porušovat stravu. K mému velkému zklamání se mi už do něj nepodařilo úspěšně naskočit. I když jsem měl znalosti a věděl jak na to, začal jsem si říkat, že už jsem docela hubený, můžu si dát chvíli pauzu, začnu za týden, začnu od pondělí, začnu od zítra, začnu až doma sním všechny dorty a spousta dalších výmluv. Věděl jsem, že všechno to jsou výmluvy, že je to jenom o mojí lenosti a bohužel jsem taky věděl, že každý nesplněný cíl oslabuje mou vůli.
Jedna z nejdůležitejších věcí, kterou jsem se při hubnutí naučil je ta, že vůle je jako sval. Můžete ho trénovat a sám na sobě jsem zjistil, jak skvělé je, když máte vůli silnou a jak lehčí a lehčí je si své cíle plnit a stále se posouvat dál a dál. Bohužel jsem si také vyzkoušel, jak deprimující je, když začnete sílu vůle ztrácet. Nejhorší je, že víte, že si za to můžete sám, každou výmluvou a nesplněným cílem akorát svou vůli oslabujete a příště to bude zase o něco těžší.
No a to už se dostáváme do okamžiku, ve kterém tento článek píši, tedy těsně před Vánoci. Na dovolené jsem byl uprostřed léta, takže je to tedy již skoro 5 měsíců, během kterých jsem cvičil jenom nárazově, postupně přestal dodržovat stravu (i když naštěstí jídelní návyky v práci mi pořád zůstaly) a nabral zpět pěknou řádku kil. Při posledním vážení nějaké 2-3 týdny zpátky jsem měl zhruba 96 kilo, takže o 10 víc, než v létě, ale myslím si, že teď mám minimálně 100 kilo. Zatím to radši ani nechci vědět, každopádně vy i já se to brzo dozvíme. Při mé aktuální vůli rozhodně přes svátky nezhubnu a počítám, že na začátku roku navážím o nějakých 15 kil víc než v létě.
I když se to zdá jako obrovské číslo, zhubl jsem již mnohem víc. Na druhou stranu je to už tak velké číslo, že mě to opět nutí s tím začít něco dělat a nezahodit to, na čem jsem rok a půl tvrdě dřel. Proto jsem se rozhodl, že od 2. ledna začnu opět hubnout a do léta se dostanu do své životní formy. Chtělo by to tedy abych se dostal na nějakých 80 kilo, což je sice velký cíl, ale již vím jak pracuje moje tělo a vím, že když budu dodržovat režim, zvládnu to.
Věřím, že na začátku roku začne hubnout spoustu lidí. A stejně jako já dřív, bez informací, to brzy vzdají. Proto jsem se rozhodl, že o své cestě budu průběžně psát a pokusím se lidem ukázat, že hubnout není tak složité, jak se může zdát. Stačí chtít. Opravdu chtít, nelhat sám sobě a nevymýšlet si výmluvy. Rozhodně si neplánuji hrát na odborníka na výživu, fitness trenéra, rádce ani nic podobného. Budu psát pouze o tom co a jak funguje mě, pokud někdo bude chtít, může to zkusit stejně, ale nejvíc bych doporučoval obrátit se na odborníka, nechat si udělat jídelníček a naučit se cvičit.
Doufám, že mi vůle také vydrží, budu mít o čem psát a neskončí to u vyjídání lednice. To samé přeji i všem, kteří se do hubnutí pouštíte, mějte pevnou vůli a nevzdávejte se. Jenom tak to bude fungovat. Mou cestu budete moci sledovat na tomto blogu, vynasnažím se dávat sem relevantní informace, které vám v hubnutí pomohou a pokud alespoň jednoho člověka nasměruji k vysněné postavě, třeba už jenom tím, že si nechá poradit od odborníka a získá potřebné znalosti, budu rád a mé psaní bude mít smysl.